Co přinesla debata k agrobiodiverzitě?

Debata proběhla 9. listopadu 2016 v Lidovém domě a věnovala se opatřením proti úbytku agrobiodiverzity (viz avízo). Ten souvisí se způsobem hospodaření a je zde klíčový dobrý přístup k půdě a ke krajině. Všichni účastníci se shodli, že řešení problému úbytku agrobiodiverzity je důležité.

Nejprve jsme si ukázali žalostný vývoj stavů koroptví a zajíců, na druhé straně problematický vývoj stavů černé zvěře. Je to příkladná ilustrace vývoje agrobiodiverzity. Dále vystoupil dr. Jiří Hladík (ředitel VÚMOP) s názornou prezentací negativního vývoje hospodaření s českou půdou, ale také s řadou příkladů dobré praxe ze zahraničí i z ČR (prezentace ke stažení -zde-). Větší ohlas vzbudila svazenka, což je medonosná meziplodina na píci vytvářející ohromné množství biomasy a zbytky této biomasy mohou účinně bránit erozi při dalším pěstování například kukuřice.

Ing. Karel Machovec (poradce premiéra) vyzvedl problém snížení podílu organické složky v půdě na polovinu a acidifikaci půd. Zdůraznil také, že v Česku došlo k několikanásobnému zvýšení rozlohy pěstování řepky, která již v takovém množství není zlepšující plodinou. Navíc většina její olejnaté produkce (dotované produkce) končí v zahraničí a kvůli jejímu nadměrnému pěstování není možné dodržovat ani správné agrotechnické postupy. Vyslovil se také pro snížení rozlohy půdních bloků, proti dehonestování organického zemědělství a pro vyrovnání soběstačnosti u různých zemědělských komodit (u některých je zřejmá nadprodukce, u jiných nedostatečná produkce). Upozornil na zhoršování stavu agrobiodiverzity, a to i v období po vstupu do EU. Podklad k jeho vystoupení je ke stažení -zde-.

S účastníky debaty jsme dále rozebrali celou řadu problémů a řešení:

1) Zvýšení organické složky v půdě

Ing. Machovec vyzvedl hnojení hnojem, kde ale na druhou stranu klesly stavy hospodářských zvířat. Za poklesem stojí mimo jiné násobně vyšší užitkovost (např. dojivost) těchto zvířat.

Jakkoli se hodně hovoří o dosud výrazném podílu biologicky rozložitelného odpadu ve směsném odpadu z domácností, dosud se podporuje spíše domácí kompostování, než třídění v hnědých popelnicích a koncovka na poli přes kompostárnu či bioplynovou stanici. Dr. Hladík poukázal, že zatímco v Německu mají o kompost pro pole zemědělci zájem, u nás tento zájem teprve začíná. V případě bioplynových stanic (BPS) je nutné zdůraznit, že digestát z nich je spíše minerální, než organické hnojivo - organické látky jsou v BPS fermentovány na bioplyn. Zvláštní význam mají BPS s hygienizační jednotkou, které jsou schopné zpracovávat i masné a mléčné odpady.

Ke zvýšení podílu organické hmoty v půdě lze využít zelené hnojení (brukvovité, bobovité, svazenka atd.). V případě využití bobovitých rostlin jde také o výraznější obohacení půdy dusíkem.

2) Používání pesticidů

Pesticidy jsou hojně používány proti plevelům a škůdcům. Zásadní problém nespočívá v jejich používání, ale že jsou mnohdy používány nevhodně. Například glyfosátovými herbicidy se mnohdy nestříká půda, ale přímo plodiny. Zatímco při aplikaci na půdu se dobře rozkládají a hubí nežádoucí plevele, při nevhodném použití dochází k jejich kumulaci v prostředí, zdravotním rizikům a nežádoucímu vlivu na organizmy od začátku potravní pyramidy u hmyzu (včetně opylovačů a neškodného hmyzu) až po například drobnou polní zvěř.

3) Eroze - obnažená půda u širokořádkových plodin

Mezi odplevelenými širokořádkovými plodinami (kukuřice, brambory, řepa) bývá volná půda náchylná k erozi. Zaplevelení by sice řešilo problém eroze, ale přináší problém další likvidace nejúpornějších plevelů. Dr. Hladík proto zdůraznil význam využívání meziplodin (pěstovány po sklizni a do vysetí hlavních plodin), ochranných plodin (pěstovány mezi řádky hlavních plodin) a protierozní plečky (upravující povrch půdy, aby mezi řádky neproudila voda unášející půdu).

4) Utužování půdy

K utužování půdy dochází vlivem velkého tlaku kol těžkých zemědělských strojů (traktorů, kombajnů atd.). Nabízejí se dvě řešení. Buď je možné velké zemědělské stroje opatřit pásy a jejich váha se tak rozptyluje na větší plochu. Velké stroje ke své práci ale potřebují velké lány polí, jinak jsou se svojí vysokou spotřebou neefektivní a na malých polích se také těžko vytáčejí. Zatímco velké stroje se spíše dají uplatnit ve stepních oblastech, v podmínkách české kotliny má větší opodstatnění používání menších zemědělských strojů. Jejich hmotnost je nižší a tím i jejich tlak na půdu. Navíc kolové stroje se snáze drží v brázdách, mají lepší manévrovatelnost a dají se lépe využít i mimo pojezd na polích.

I když jsou velké stroje používány na velkých polích, nutně to neznamená, že je velké zemědělské korporace zákonitě musejí používat. Některé korporace realizují udržitelný rozvoj, jiné nikoli.

5) Různorodost plodin

Čím méně se plodiny mezi různými roky střídají, tím spíše dochází k jednostrannému vyčerpávání půdy. Zárodky nemocí, larvy či vajíčka škůdců zůstávají přes zimu častokrát v půdě. Pokud v následujícím roce vysadíme na stejné místo stejné plodiny, mohou na ně nevítané organismy velmi snadno přejít. Je proto nutné nestřídat na polích jen řepku s kukuřicí a na druhé straně dovážet soju, ale pokud možno využívat co nejširší spektrum plodin - včetně pícninářství s bobovitými pícninami, případně konopářství.

6) Pestrá krajina

V remízcích a biopásech se může ukrývat drobná polní zvěř před zemědělskými stroji a mají význam také proti erozi. Proto je vhodné obnovovat remízky a počítat také s biopásy. Biopásy pak kosit tak, aby nebyly pro zvěř spíše pastí.

Pokud shrneme celou debatu a potřebná řešení, je důležité zejména následující. Ne dotace na špatné hospodaření, ale především na rozšíření spektra pěstovaných plodin, využívání meziplodin a ochranných plodin, na biopásy a obnovu remízků. Ne mohutným zemědělským strojům. Důležité je správné používání pesticidů a řešení problému návratu organické složky do půdy.

Udržitelné hospodaření není luxus, ale nezbytnost pro naši budoucnost!